Obyčejní lidé mě zovají Jindřichu. Neobyčení, což jsou všichni RaTaBáci, na mě pokřikují Jásire. Jásir se narodil při Popelce, když si to štrádoval na Juráškovi před školou ve Všelisech, ale byl tam ještě i nějakej jinej kůň, myslím. Každopádně to byla dost komplikovaná záležitost a radši vám to všem povyprávím osobně.
Pro Jásira není nic jednoduššího, než vidět červeně. Dejte Jásirovi motiv, aby běhal, a on poběží, hlava, nehlava. Žádná hra není ztracená, dokud se nedohraje. Jásir zbožňuje akci a když se v týmu táhne za jeden provaz. Má rád lidi, se kterýma je sranda, protože o to jde na Ratabu především. Jinak by tam pojedenáctý nejel






Jmenuju se Jirka a jako zapřísáhlý lidumil, jídlomil, vodomil a pískomil se na Ratab velmi těším. Letos tomu bude na rok přesně osum let, co jsem se téhle taškařice zúčastnil poprvé a od té doby jsem si Ratab nenechal ujít nikdy, když jsem měl příležitost.