Ratab Klasik

Poslední mohykánka

Posledním členem, vlastně členkou, našeho instruktorského týmu je osoba kterou si radši nepřejte vidět. Na základě požadavku Úřadu pro ochranu krásy fotografií jsme museli nechat snímek obličeje této osoby zcenzurovaný.

Co vám ale můžeme prozradit je, že tato osoba je ženského pohlaví, že se narodila někdy mezi léty 1983 až 1988, že má dvě ruce a pokud jsou poslední zprávy od našeho místního informátora správné, tak ještě i dvě nohy a jednu hlavu. Tímto se tedy nijak neliší od nás, běžných smrtelníků.

Chcete-li se s touto poslední mohykánkou seznámit, nezbývá vám nic jiného než nám, a to je se s námi na konci srpna vypravit na náš pravidelný letní dýchanek. Zdraví vás celý ratabácký tým. Howgh!

Jásir

Obyčejní lidé mě zovají Jindřichu. Neobyčení, což jsou všichni RaTaBáci, na mě pokřikují Jásire. Jásir se narodil při Popelce, když si to štrádoval na Juráškovi před školou ve Všelisech, ale byl tam ještě i nějakej jinej kůň, myslím. Každopádně to byla dost komplikovaná záležitost a radši vám to všem povyprávím osobně.

Pro Jásira není nic jednoduššího, než vidět červeně. Dejte Jásirovi motiv, aby běhal, a on poběží, hlava, nehlava. Žádná hra není ztracená, dokud se nedohraje. Jásir zbožňuje akci a když se v týmu táhne za jeden provaz. Má rád lidi, se kterýma je sranda, protože o to jde na Ratabu především. Jinak by tam pojedenáctý nejel

veru

veru se píše zásadně s malým “v”, protože to odpovídá jejímu vzrůstu. Avšak, jak staré moudro praví: Není důležité, jak jsi velký, ale jak pevně stojíš na zemi! Jsem zastáncem prožitkových záležitostí - ať už běhacích masakrů ve dne nebo zamýšlecích dýchánků v noci (nebo kombinace obou). Tvrdím, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř, a když ti život podává citron, řekni: “Děkuji, mám rád citrony, co tam ještě máš?”

A stejně to mám i s Ratabem, který mi odajkživa nabízel prostor pro poznání nejen ostatních lidí, ale i sebe sama. Ráda bych byla letos průvodcem pro ty, kteří se takové výzvy nebojí!

Vzkaz pro vás: Neříkej že nemůžeš, když nechceš. Protože přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší. Budeš pro změnu chtít, ale pak už nebudeš moci.

Sud

RTB je cílovou rovinkou letního oválu.

V opojení kyslíkového dluhu bloudí mysl účastníků i zprostředkovatelů daleko od všední reality, jejich hrubohmotné schránky někde hluboko v lese, aby nakonec obě složky procitnuly do dalšího cyklu s potřebným elánem a nesnesitelnou lehkostí.

Jmenuji se Tom (čti Sud) a RTB mám v zásadě rád.
Těším se na humor, volnost, degradaci šatstva, chrupu a nástup maligní špíny.
Jinak letos bude velký běh na lačno, nestarám se totiž o šlichtu, ale o část programového menu.Naviděnou!

Rishak

Jmenuju se Richard a v našem teamu hraji postavu skorolékárníka, který přicmrndává kolegovi skoromedikovi.

Přezdívka Rishak vznikla jako umělecký pseudonym, který jsem používal v naší punkové skupině Vyblitá Svačina a tak nějak mi už zůstala.

A co se RTB aktivit týče, tak já jsem  především zastánce extrémních fyzicky náročných brutalit a k tomu her, u kterých se trhají bránice smíchy. Na výtvarničení jsem nikdy moc nebyl.

Motto do letošního Ratabu: „Letos se paří,faktor pařby je 666“

Jirka

Jmenuju se Jirka a jako zapřísáhlý lidumil, jídlomil, vodomil a pískomil se na Ratab velmi těším. Letos tomu bude na rok přesně osum let, co jsem se téhle taškařice zúčastnil poprvé a od té doby jsem si Ratab nenechal ujít nikdy, když jsem měl příležitost.

Věřím, že letošní Ratab si užiju minimálně stejně skvěle jako ty předešlý, že se společně řádně poveselíme, dáme zabrat našim svalům, mozkům i bránicím a pořádně vyprudíme místní obyvatelstvo.

Dita

Dita, vyvolenými volána volně Dítě, vskutku vábena vibracemi věcí venkovních. Lesík, louka, skalka, „týpko“, vůně prázdnin a blížících se nových dní, to už řádku let, vlastně skoro dekádku, si ráda nechá nejen v uších znít…

Ráda vůně všeho druhu, nejvíc ale rozzářených lidiček při vzdávání holdu sobě samým v situacích nelehkých a u večerních písniček.

Ráda vás vezme do voňavých skalek, do společných nejen hravých chvilek a ráda s Vámi bude objevovat Vaše skryté umělecké duše, které se touží bez cenzury projevit.

Těší se na všechny ty vůně a nejvíc na to, že je bude mít s kým sdílet.Těšte se taky.

Ryba

Jmenuju se Tomáš, ale kamarádi mě častěji znají pod přezdívkou Ryba a každou chvíli se mě ptají, kde jsem k této přezdívce přišel.

Psal se přibližně rok 1998 a byla právě velká přestávka na Gymnáziu F.X.Šaldy. V jedné z učeben prvního mezipatra - tam co se vchází do “vlaku” čekala polovina třídy 978a na hodinu angličtiny….
…ale jak to bylo dál snad až někdy jindy, třeba na svatýho Dyndy nebo u ohně na RATABu, kam se letos chystám již poněkolikáté a stále se těším minimálně stejně, jako když jsem jel kdysi poprvé.

Narozdíl od myšáka Jerryho, který se těší nejvíc na to, jak si protáhne svaly, já preferuji všeobecnou pohodu, která na táboře panuje. Přestože si rád zaběhám v Aréně i jiných hrách, kde si člověk takřka sahá na pomyslné dno, mnohem raději mám všelijaké pakárničky, u kterých se smíchy válíme v blátě. Více se o mně dozvíte asi až na RATABu, tak se budu těšit.

Jerry

Jerry, jak již samotná přezdívka nasvědčuje, je myšákem vychytralým, a schopným všeho možného. Zvláště, je-li nablízku jeho věčný sok a kamarád v jedné osobě, Tom.

Ratabácký drill přežil již několik let, a s láskou a péčí jemu vlastnímu se snaží toto peklo zprostředkovat i ostatním.

Mezi jeho záliby patří obzvláště fyzicky vypečené a adrenalinové aktivity, ale nepohrdne ani logickými, strategickými, a historičně zaměřenými aktivitami.

Mottem jeho letošní účasti na Ratabu je: Peklo, dříve něž se rozední …